Sobi – III.

By Čtvrtek, Listopad 27, 2014 34 Permalink 17

Ahoj všichni!

Tak dnes zase něco o Sobi? Třeba to, co jsem si jako malá moc přála a čím jsem chtěla být?

Určitě nikoho nepřekvapím, když napíšu, že nejlepší hra byla na školu. Neměla jsem moc kamarádek, měla jsem spíš pár kamarádů – kluků. Opačné pohlaví je záruka většího průseru, než si hrát s holkama a třeba ještě k tomu s panenkou! No a tak jsem prostě doma v pokoji vždy posadila všechny možné plyšáky a jedinou panenku Žanetu – vždy měla skoro samé pětky a to proto, že jsem ji nenáviděla. Dostala jsem ji na Vánoce od bábiny místo auta, které jsem tak moc chtěla. Ano, babička to myslela dobře, přece jen by si měla holčička hrát raději s panenkama…Ale já jsem ji nechtěla a nebavilo mě to! Tak to měla, chuděrka malá, spočítané :)…Jo a zpět k učení – a prostě jsem jim vymýšlela různé úkoly a příklady. Časem mě tohle omrzelo, tak jsem přešla k hraní na poštu. Sbírala jsem různá razítka, lístečky, papírky (chodily jsem s kamarádkou na smeťák a hledaly různé papírové pásky) a krabice… A to mi vydrželo dlouho, hodně dlouho. Ještě dnes, když jdu na poštu poslat balík, chtěla bych si sednout za přepážku a dávat velká razítka na obálky a balíky. Nevím proč, ale i přesto, že tahle práce je asi dost otravná (dle výrazů slečen a paní za přepážkou), pořád bych si tam šla klidně sednout. Ale předpokládám, že takhle bych si na všechna ta malovátka nevydělala.

Jako malá jsem měla nejlepšího kamaráda Daniela. Byl to soused a bydleli hned naproti, a tak jsem byla skoro každý den u nich. Vyváděli jsme různé hovadiny, od stavění bunkru z dek a polštářů ze sedačky, až po vyrábění svícnů – kdy jsem si několikrát pořezala prst tak, že jsem byla skoro na šití. Kradli jsme sousedovi růže a byla to velká sranda – hlavně, když na mě vyběhl a já, jak jsem utíkala, tak jsem zakopla o patník a rozbila jsem si obě kolena, ale vážně hodně. Hojilo se mi to snad půl roku. Nebo jsme si hráli na hřišti u školy, kde se samozřejmě nesmělo. Vyběhl na nás nějaký hlídač, a jak jsem lezla přes plot, celkem dost jsem si roztrhla kůži na ruce. Nikdy jsem neměla nic zlomeného, ale dobitá jsem byla pořád. A věčně jsem měla vyražený dech, když jsme padali z houpačky nebo ze stromu – samozřejmě, že schválně!

 

Ano, nebyla jsem nastrojená holčička, neměla jsem ráda sukýnky a mašličky. Museli mě stříhat na krátko a chtěla jsem nosit jen kalhoty. A vždycky, když jsme se ve škole fotili, zapomněla jsem si papuče a stejně jsem seděla v první řadě, bez nich 🙂

Nejraději jsem si hrála s autíčky, měla jsem jich doma víc než moji kamarádi. Ale paradox je, že i přesto, že se mi auta líbí pořád, stále jsem si nebyla schopná udělat řidičák a začít jezdit.

Potom jsem milovala všechny kostky, takové ty dřevěné! Měla jsem jich doma hromady a stavěla jsem z nich domečky pro křečky.

 

Můj největší sen byl stát se veterinářkou. Bohužel jsem neměla tolik osobní síly, abych si ho splnila. Jsem přesvědčená o tom, že bych obrečela každé zvíře. Ale jako malá jsem ve školce, když jsme si hráli venku, ráda pitvala, co se dalo. Od žížal až po myši. A když jsem u té žížaly – jednou, taková divná holka, starší než já, chtěla, abych jednu žížalu snědla. Samozřejmě jsem nebyla blbá a bylo mi jedno, že je větší a tak jsem ji dala najevo, že ji teda rozhodně jíst nebudu, že nejsem prase. Ale holčina se nevzdala a tak mi žížalu hodila za tričko. Za nové tričko! Uznejte sami, to jsem si nemohla nechat líbit a tak jsem ji tak pokousala! Pamatuji si, že hodně brečela a asi to potom nějak řešili u nás doma její rodiče. Ale neměla to dělat, upozornila jsem ji. Od té doby se mi vyhýbala 🙂

Takže veterinářkou a ani pošťačkou jsem se nestala, ale stále mám někde uvnitř touhu od každého. Třeba v příštím životě, pokud nějaký je.

 

Úplně bych zapomněla na největší touhu. Chtěla jsem mít lolsku (Rolls – Royce) a být bohatá a vozit se všude možně. Holky, pořád bych si ji moc přála 🙂 i s tím řidičem.

 

Bylo toho hodně, přání, sny… Člověk nějak rychle dospěje a jen zřídka si uvědomí, jak to bylo krásné být malý a nemít starosti. Mám dny, kdy si moc přeji být zase malá. Jít si hrát na hřiště s kamarády, učit se jezdit na kole, jíst palačinky nebo zůstat venku do tmy a jít se strachem domů, že jsem si promočila nové kozačky a potom mít díky tomu zápal plic. Ale všechno bylo takové čisté a upřímné. Nemyslíte?

Někdy je prostě fajn, když si člověk vzpomene na dětství. Moje dětství nebylo veselé, ale vždycky vzpomínám právě jen na ty střípky, které veselé byly. A tak se člověku podaří to špatné a smutné poslat někam hluboko a na věčnost.

 

Hezký den, Sobi

 

P.S. Napište mi, jaké bylo vaše vysněné povolání, když jste byli malí.

 

 

34 Comments
  • vlkeli
    Listopad 27, 2014

    Krasny clanek, ted te mam rada jeste vic! Jako mala jsem chtela byt kovarem, monterem, zednikem atd, podle toho co tatka zrovna doma kutil. Jsem z male dediny, takze pole a zvirata… jsme tri sestry a ja jsem tatkovi tak trochu vynahrazovala syna, brala jsem mu kladiva a mlatila s nima do kovadliny, napriklad.
    Jinak to s tema kostkama me potesilo 😉
    Mej krasny den oslavence 🙂
    Eliska

    • sobi
      Listopad 27, 2014

      Děkuji! 🙂 tak to jsi šikovné děvče, se doma neztratíš. Ale já jsem údajně také technicky a zručně nadaná…no, nevím jak moc je to pravda 🙂

  • Martina Fraňková
    Listopad 27, 2014

    Chtěla jsem být módní návrhářka – což je blbina, když neumím kreslit a jsem manuální dřevopodnik. Pak novinářka, nicméně s kádrovým profilem bych se na žurnu nedostala, tak jsem se ani nepokusila (na žurnalistice mám teď syna, geny jsou geny :)). No a ve finále to dopadlo tak, že děsím lidi za peníze :). Můj nejlepší kamarád v dětství byl Ríša – hráli jsme si převážně na tu módní návrhářku :). I teď mám nej kámoše mezi chlapama – ale už si nehrajem. Ještě jednou vše nej k narozeninám!

    • sobi
      Listopad 27, 2014

      Ty mě bavíš! 🙂 prý: ale už si nehrajeme. Jsem málem spadla pod stůl 🙂

  • Martina Fraňková
    Listopad 27, 2014

    Dodatek mimo téma : včera v Marionnaud byla slečna od Chanelu, jdou se školit a do cca deseti dnů by měla být vánoční kolekce na prodejnách! Počkám si na to, až to uvidím na vlastní bulvy, ale byla by to bomba. Chci ten rozjasňovač! Vím, že už ho máš, hlásím tedy pro čtenářky, snad to neva. A ne abyste mi ho děvčátka vyfoukla!

    • sobi
      Listopad 27, 2014

      Skvělá zpráva! To si počkám co ještě bude a já se pokusím třeba v neděli udělat článek…nějak teď nestíhám fotit, aby bylo světlo, no.

  • ZuzkaC
    Listopad 27, 2014

    Moc milý článek po ránu. Já jsem chtěla jako úplně malá prodávat v papírnictví nebo v knihkupectví. A do dneška miluju sešitky, papíry, pastelky, propisky….Pak taky módní návrhářka, ráda a docela slušně jsem kreslila. Na gymplu jsem pokukovala po architektuře, i jsem se na ni docela intenzivně připravovala, ale ve finále jsem nebyla přesvědčená, že právě já mám dost talentu – a taky to byla doba, kdy o práci rozhodovala úplně jiná kritéria než talent…a nebyla jsem si jistá, že bych to ustála. Tak třeba v příštím životě 🙂 Nebo v důchodu, otevřu si malý obchůdek s bytovými doplňky a vlastními výtvory. Jsem šťastná, že moji kluci už si díky jiné době i díky tomu, že jsme jim zabezpečili lepší startovní čáru než jsme kdysi měli my, mohli vybrat opravdu to co je baví a svoje sny si splnit. Jestli někdy zabloudíš na Kounicovu k Boudovi do nejstaršího brněnského antikvariátu, tak tam synka pozdravuj 😉

    • sobi
      Listopad 27, 2014

      Na papírnictví jsem nějak zapomněla a to mě drží taky pořád 🙂
      Těším se na tvůj obchůdek, budu tam moc ráda chodit!

  • Domka Domková
    Listopad 27, 2014

    Kráásny článok, normálne som si zaspomínala na svoje detstvo 🙂 Ja som zase bola pol na pol, do štrnástich! som sa hrávala s bárbinami, s bábikami som sa hrávala kým som nebola už moc dlhá na kočík (to asi do jedenástich) a keď ma v štrnástich prešli tie bárbiny, strašne som chcela autodráhu (aj som ju na Vianoce dostala – mala 11 metrov) ale myslím, že to, s čím som sa hrávala dosť ovplyvnilo to, že keď som bola malá, hrávala som sa s o 15 rokov staršou sestrou, a keď sa osamostatnila, ostali mi doma dvaja bratia, tak som sa prispôsobila. Občas to bolo zaujímavé, lebo som hrala Mafiu (po vzore staršieho brata) a keď ma to omrzelo, išla som sa hrať s bárbinami. A som strašne rada, že všetky tie technologické vymoženosti ma ešte viac-menej obišli. Lebo síce sme doma mali počítač aj internet, vtedy ma to ešte tak moc nebavilo, hrávala som sa akurát Sims jednotku (ale to už som bola v ľahkej puberte) a tie autíčkové pretekárske hry a najlepšie mi bolo aj tak vonku s kamarátmi keď sme sa hrali buď na rodinku alebo na deke s bárbinami alebo sme mali preteky v bicyklovaní. A najadrenalínovejší zážitok bol, keď ktosi prišiel s tým, že po sídlisku chodia dvaja chlapi, čo sa vydávajú za hygienikov ale keď ich človek pustí do bytu, všetkých vyvraždia. Tak my sme sa zahrali na tajných agentov, urobili sme si tajnú zbraň v plastovej fľaši, kam sme naliali jarovú vodu s kakaom a sledovali sme ich a schovávali sme sa v starej zvalenej autobusovej zastávke (bola na kopci, tak sme mali super výhľad. A potom sme sa doma zabarikádovali a prosili rodičov, aby ani za svet neotvárali.
    Inak keď som bola malá, tak som chcela byť módnou návrhárkou, stále som si kreslila návrhy do zošitov ale odradila ma od toho učiteľka v škole keď mi povedala, že nechodím do výtvarky, takže nemám šancu 🙂

    P.S. prepáč za taký dlhý komentár, ale nechala som sa uniesť 🙂

    • sobi
      Listopad 27, 2014

      Vidím, že jsi to taky měla hodně akční 🙂
      Já měla jen televizi a to snad je o víkendu. A taky jsem ráda. Žádný počítač, internet…každá doba má svoje, ovšem také záleží na rodičích.

  • smadienka0501
    Listopad 27, 2014

    Tyhle clanky me bavi Sabi. Mam o tri roky mladsi sestru a nase sousedky byly stejne stare, my si hraly na cestovni kancelare, ta ma se jmenovala Palma crown :-D, tatka nam dal sve stare pracovni kufriky a do tech jsem ladovala kdejaky letak a vrcholem pro me bylo papirnictvi, kde jsem za usetrene kapesne kupovala paragony a jine knizecky na vyplnovani, lasku k papirnictvi mam tedy doted. Pozdeji jsem chtela byt modni navrharka 🙂 Miluju tyhle vzpominky z detstvi, treba kdyz jsem se s Lukasem od naproti z baraku „vdavala“ a on stal na skejtu, ptz jsem byla o hlavu vetsi a jako svatebni dar jsme dostali pogy 😀

    • sobi
      Listopad 27, 2014

      Svatba? Tak to je vážně dobrý. A vídate se ještě někdy s Lukášem?
      Tak papírnictví jsem také milovala, tu vůni a všechny ty věcičky. Zůstalo mi to stále 🙂

      • smadienka0501
        Listopad 27, 2014

        Nene nevidame, prvni detska laska. Svagrova ma papirnictvi a to je vzdy radost jen tak okukovat tu spoustu cajku.

  • In Your Face!
    Listopad 27, 2014

    Krásně napsáno :). Já chtěla vždycky být první ženskou kosmonautkou…od mala jsem studovala vesmír, plamety, hvězdy…hrozně mě to zajímalo, moje nejoblíbenější planeta byla Saturn, logicky protože je nejhezčí :D. A má prstenec, který je strašně krásný. Do dneška mi trochu zůstalo to, že bych chtěla letět do vesmíru, ale bohužel, nebudu už nikdy první ženská kosmonautka. Sakra :).

    Jo, a paradoxně, doktorkou jsem nikdy být nechtěla.

    • sobi
      Listopad 27, 2014

      Tak to jsem zvědavá co z tebe nakonec bude 🙂 jestli se radeji nevydáš do Vesmíru. Kočko, drž se! Věřím, že to musí být náročné, ale víš jak… bohužel život není lehký jako peříčko, ale z vlastní zkušenosti vím, že nastane čas, kdy bude vše zase fajn!
      Jo a hvězdy a hluboký Vesmír mě vždy fascinoval. Kdo ví co je tam v dáli…

  • Bonnyandbondgirl
    Listopad 27, 2014

    Já měla jasno už od šesti let. Budu buď Perry Mason nebo Xena. A vydrželo mi to dodnes. Na Perryho Masona studuji a na Xenu buším v posilovně. Její pokřik mám už nacvičený

    • sobi
      Listopad 27, 2014

      Tak ten pokřik! Ten chci slyšet!!!

  • Sju
    Listopad 27, 2014

    Mam velmi rada clanky o Sobi 🙂
    Tiez som sa hrala najradsej s kockami, stavebnicami a legom. Babiky som nemala rada, ale ani auticka. Skor to lego a plysaky.
    A neviem cim som chcela byt.. vo veku 4-6r urcite ucitelka, predavacka a pod 😀
    A potom som uz nic take nechcela byt a najviac ma bavilo byt v skole, citat knihy, ucit sa 😀 Bola som sprt, no..

    Teraz by som mala najradsej nejake kreativne zamestnanie na volnej nohe 😛 I ked mi je jasne, ze tym si pravdepodobne na lolsa nikdy nezarobim 🙂

    • sobi
      Listopad 27, 2014

      No, ale třeba potkáš nějakého fešáka, který tu lolsku mít bude 🙂 a klidně můžes být kreativní jak chceš 🙂
      Moc šprtu neznám, teda vlastně asi žádného, kdy zajdeme na kafe? 🙂 ale teď vážně, líbí se mi, když jsou lidé sečtělí a moudří a k tomu kreativní. Fandím ti. Třeba mě jednou v té lolsce svezeš!

  • Ivana W.
    Listopad 27, 2014

    Ahoj Sobi, Tvůj článek mě opravdu pobavil :D. Já jsem si jako malá hrála často u babičky se svými bratránky a sestřenkou na piráty, stavěli jsme si různé bunkry a skrýše, hráli si se strejdovou stavebnicí Merkur, podnikali cesty za pokladem a sledovali zvířecí stopy ve sněhu. Bylo toho opravdu hodně a jsem ráda, že jsem své dětství strávila venku než připoutaná za počítačem a u televize. A mé vysněné povolání? Každý týden snad bylo jiné :D. Od učitelky, účetní, astroložky, až po to poslední, které mi trvá doteď – veterinářka. To si také plním, jsem momentálně ve čtvrťáku na VFU, takže se drobnými krůčky blížím ke splnění svého snu :).

    Přeji jinak všechno nejlepší s spoustu inspirací pro nové a nové články 🙂

    • sobi
      Listopad 27, 2014

      Jé, to je super!
      Jestli mě někdy potkáš v Brně, tak do mě šťouchni 🙂 chtěla bych si o tom popovídat. Trošku ti to závidím, já k tomu odvahu neměla…

  • Gayatri_cz
    Listopad 27, 2014

    Jůůů Sobi, já chtěla být taky učitelka a hraní na poštu jsem milovala!! Měli jsme dokonce takovou sadu, jmenovalo se to dětská pošta myslím a byly tam různá razítka a tak a když jsme šli s mamkou do města, tak jsem jí vždycky ukecala, abychom zašly na poštu pro nějaké formuláře a složenky 😀 No a na školu jsem si hrála neustále, ale bohužel mi nestačily plyšáci, ale mučila jsem tím mladšího bráchu a nebo mamku:) Jo a strašně mě pobavilo to, žes té nenáviděné panence dávala pětky 😀 😀 No a pokousání holčičky taky bomba, bylas úžasný dítě!!! 😀 😀

    • sobi
      Listopad 27, 2014

      Tu poštu jsem taky měla! A hned dvě 🙂 takové auto, žluté myslím. A přesně – razítka, peníze, super to bylo. Jako věřím, že kdybych ji někde viděla, klidně si ji zase koupím 🙂
      No, nevím jestli jsem byla úžasná, ale rozhodně jsem byla hodně vidět.

      • Gayatri_cz
        Listopad 27, 2014

        No přesně, taky bych jí hned koupila!!! 😀 😀

  • LovelyThings
    Listopad 27, 2014

    Haha to já byla od mala typická holčička 😀 šatičky, culíky/copánky, bárbínky atd. …. 😀 Jelikož jsem jako malá zbožňovala nafukovací balónky, protože mi doma četli z jedné knihy, kde bylo různých pohádek a já nejvíc milovala tu o červeném puntíkatém balónku. Takže mé budoucí povolání bylo jasné … prodavačka balónků (nejlépe v cirkusu) ty jsem taky jako malá milovala. 😀 časem jsem si to ale rozmyslela a chtěla jsem být archeoložka. Tohle povolání mi vlastně vydrželo… nebo takhle archeoložka úplně nebudu. Ale studuji dokumentaci památek takže přece jen snad v budoucnu se budu věnovat příbuznému oboru a hlavně historii, kterou miluju 🙂

    • sobi
      Listopad 28, 2014

      Tak ale k tobě mi to prostě jde. Culíčky, sukýnky…a když jsem tě viděla osobně, jak jsi to prostě ty.
      A ještě, že jsi dostala „rozum“ prý prodavačka balónků 🙂 historie je zajímavější.

  • Sororessa
    Listopad 27, 2014

    Já jsem si taky hrála na školu, ale velice fikaně 😀 Hrála jsem to s babičkou a na tabuli jsme dělaly moje domácí úkoly, než na to přišla 😀

    Jinak jsem v dětství chtěla být jeden určitý lékař, jako ne povolání, ale jako ten pán, co k nám chodil domů :DD Já jsem tehdy vlastně ani nevěděla, co to je za specializaci nebo tak, ale fascinovalo mě, jak je chytrý 😀

    Pak jsem chtěla dělat šéfkuchaře, než mi rodiče vysvětlili, že nejdříve budu jen krájet brambory :D, tak jsem to změnila na majitelku restaurace 😀

    No prostě byla to sranda!! 😉

    Sororessa
    A.

    • sobi
      Listopad 28, 2014

      To by mě zajímalo, co to bylo za lékaře 🙂

  • Kate
    Listopad 28, 2014

    Jééé, zase další pěkný článek, takové mám moc ráda 🙂

    Já to měla tak – měla jsem nejlepší kamarádku Lucku a kamarádily jsme se s klukama většinou. Když jsme si hrály jen my dvě – často to bylo právě na školu, to nás bavilo asi nejvíc. Potom jsme si taky hrály na kouzelnice, vyrobily si hůlky a lítaly všude možně a křičely: „Alohomora“ a tak. Potom naše další oblíbená hra – na nemocnici. S krabic jsme si vyrobily nemocnici pro zvířátka, normálně jsme vevnitř měly kusy látek jako dečky a postavičky z Kinder vajíček jako zdravotnický personál. Jenže problém byl v tom, že jsme neměly pacienty. Takže většinou jsme nenápadně zamáčkly třeba mravence a hele, pacient byl na světě a my ho mohly léčit 😀
    Co se týče žížal, když jsem byla opravdu malá, hrála jsem si s nimi na zahradě a jednu jsem omylem roztrhla napůl a byla jsem z toho tak nešťastná, že jsem utíkala za taťkou a řekla jsem mu „Tatíí, sprav to!“. Bohužel nespravil.
    S Luckou jsme potom měly další velkou zálibu, chytaly jsme na louce kobylky a pak jsme si je jakože ochočily, daly jim jména a měly je zavřené každá ve své krabici. Dodnes si pamatuji naše zaklínadlo (byly jsme tenkrát v údivu, že opravdu funguje, no bodejď by ne, když jsme kobylku měly zavřenou v dlani, klepaly s ní a říkaly zaklínadlo, to bych z toho byla vedle taky 😀 )
    Nebo jsme měly šnečí farmu a dělaly s nima závody a vsázely na ně 😀
    Postupem času jsme se pak začaly bavit právě s klukama, kdy jsme pořád volali na linku bezpečí z budky a ptali se na to, jak sbalit kluka a tak 😀
    Vždycky jsem chtěla být učitelkou, což nejsem. Ani jsem se nestala právničkou jako Ally McBeal. Nebydlím v americe, nemám „vytuněnou káru“, nechodím s Allenem Iversonem (basketbalista) ani nemáme s Luckou v americe dvojdomek.
    Ale jedno říct můžu. Za to dětství jsem neskutečně moc šťastná, protože bylo krásné 🙂
    P.S.: Omlouvám se, za tak dlouhý komentář 🙂

    • sobi
      Listopad 28, 2014

      Ty jo, úplný román 🙂

  • Lucie
    Listopad 28, 2014

    Ahoj Sobi!
    Jen jsem Ti chtěla říct, že Tvůj blog jsem objevila nedavno a je to jeden z nejsympatičtějších blogů, co znám! Líbí se mi, že si nehraješ na žádnou pitomou rádoby princeznu a „holku z vyšších kruhů“ a jsi strašlivě sympatická! Moc moc moc Ti fandím. Jen tak dál.

    Lucie

    • sobi
      Listopad 28, 2014

      Děkuji, vážím si toho!

  • Lucie M.
    Listopad 28, 2014

    Také moc ráda vzpomínám na dětství, hned bych se do něj na chvíli zase vrátila 🙂 A mé vysněné povolání? Nesměj se, ale kromě učitelky jsem chtěla být knihovnicí a hlavně trafikantkou, protože jsem té paní záviděla, že je zavřená v té své budce a celý den si může číst noviny a časopisy. Jako malá jsem vůbec netušila, že je tam chudák snad už od čtyř od rána, plat má pár šupů, nemá ani kam jít pořádně na záchod a v zimě je jí určitě zima 🙂

    Victoria´s Secret – Vánoční Giveaway

    • sobi
      Listopad 29, 2014

      Trafika, vidíš. Ta je náhoudou super. Pravda, jen je v zime zima.

Napsat komentář: sobi Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *