Sobi

Ahoj všichni!

Po předchozím článku – Co nedělám, nemám ráda – dnes pokračování, ovšem více pozitivní. Doporučuji si nachystat něco dobrého, uvařit si čaj či kávu…bude to možná dlouhé. Uvidíme…

Z minulého článku se může zdát, že jsem hodně kritická. Asi to tak bude, ale já se za to nestydím. Jsem ale také „co na srdci, to na jazyku“ a tak se učím řešit věci/situace až s chladnou hlavou 🙂 I přesto, že tohle o sobě vím, stává se mi, že se neudržím a potom si nabiju. Někdy mě to mrzí. Jsou věci, které nelze vzít zpět. Bohužel…

Raději si dáme ta pozitiva.

Líbí se mi být ženou. I přesto, že někdy/dost často přemýšlím jako chlap (a tohle není z mé hlavy 🙂 ). Líbí se mi všechny šatičky – a to je nosím většinou jen v létě. Šminky a hlavně miluji rudé rtěnky. A vlastně rtěnky všechny! Kdyby to bylo možné, klidně bych si každý týden koupila alespoň dvě. Co bych s nima dělala, to teda opravdu nevím, ale stejně bych z nich měla radost. Když se mi zdá, že už jsem je dlouho nevytáhla ven – sednu si, vytáhnu šuplíčky a prostě si je musím odzkoušet. Ne, nejsem blázen. Kdo si hraje, nezlobí!

Líbí se mi šperky. Náušnice, prstýnky, náhrdelníky – ale ty nenosím, necítím se v nich dobře. Líbí se mi vlastně všechny šperky, jsem jak Straka a když se to pěkně třpytí 🙂 kdo by to nechtěl doma?

Líbí se mi kvalitní hodinky. Snažím se dávat přednost značkám, které se zaměřují na hodinky. Fashion značky mě nelákají.

Líbí se mi Melissy a značně jsem jim propadla. Vlastním již dvacet párů a rozhodně to není konečné číslo.

Líbí se mi barevné ponožky a našla jsem v nich poslední dobou velké zalíbení. Ale stane se mi, že to občas přestřelím. Ano, ponožky se sobem se ke všemu nehodí, to chápu.

Líbí se mi starší dámy, babičky – které jsou elegantní a upravené. Hezky oblečené, načesané, prostě takové ty dámy, které nemají modré stíny i pod okem a růžovou rtěnku na zubech…Doufám, že jednou budu taky taková.

Líbí se mi upravené červené nethy. Červená je prodle mě klasika, která vypadá vždy dobře a hodí se skoro na každou příležitost.

Líbí se mi boty na podpatku, ale sama je nenosím. Ale když vidím slečnu nebo paní jak si vykračuje v krásných lodičkách, skoro se mi až zatají dech. Působí to vážně sexy a žensky. V obchodě si je dost často prohlížím, ale doma mám jen klasické černé a tělové.

Líbí se mi dlouhé rezavé vlasy. Jednou bych si taky takové přála.

Líbí se mi tmavě hnědé oči, skoro až černé. Neskutečné a krásné.

Líbí se mi dlouhé, husté řasy.

Líbí se mi štíhlé dlouhé nohy. Jedny takové (které závidím) má Kristýna a nejraději bych ji je ukradla 🙂

Mám ráda kočky! Ale vtipné je, že jsem je začala mít ráda, až když jsem poznala Ráďu a měli jsme spolu – ještě každý ve svém – kočku a ta byla naposto skvělá. I když to byla taková ta klasická toulavá. Prostě jsem si ji zamilovala a změnila jsem názor. Ovšem kočky, které jsou doma, jsou ještě úplně jiný level. Veřte mi, náš Alex se občas chová jako pes a rozhodně umí poslouchat.

Mám ráda lidi. Neustále chci poznávat nové tváře, jejich povahy, chování. Ale na druhou stranu se jich trochu bojím…Zní to zmateně, je to zmatené, ale je to prostě tak!

Mám ráda hodné a upřímné lidi. Vím, že to mají v životě „těžké“. Navíc sama dost těžko zvládám zklamání…Čím jsem starší, tím hůř. Nemělo by to být naopak?

Mám ráda svůj klid. Lehnout si večer k oblíbenému seriálu, na nic nemyslet a nic nemuset řešit. Nejraději mám páteční večery. Dříve jsme měli s Ráďou takovou tradici, že jsme si pouštěli filmy. Teď vymýšlím články na sobotu 🙂

Mám ráda, když si v neděli ráno napustím vanu plnou pěny. Parádní relax! Ale samozřejmě nejen v neděli ráno.

Mám ráda barvy – i přesto, že dost často sahám po černé, bílé a poslední dobou šedivé. Je to škoda, protože si myslím, že barvy udělají veselejší nejen den!

Mám ráda jaro, když se příroda probouzí ze zimního spánku a všechno kolem začíná být úžasně barevné. Ale také miluji podzim. Všechny ty barvy jsou neskutečné!

Mám ráda procházky. Jen tak se courat po městě, ruku v ruce…

Mám ráda východy Slunce. Jak rudá koule vykoukne nad obzor. Stejně tak západy. A nejraději ze všeho pozoruji hvězdy. Představuji si, jak tam někde v dáli, někdo sedí (třeba na podobném kopci jako já) a dívá se na mě. Musí to být krása.

Mám ráda dobré jídlo. Chvíli mi sice trvá, než se k některým pokrmům odhodlám, ale většinou jsem nadšená. Nesnášela jsem období, když jsem musela držet dietu a jíst jen samé nechutné věci. Ale mělo to i pozitivní stránku, naučila jsem se jíst rýži a teď ji mám opravdu ráda.

Mám ráda ovoce, ale smím ho jíst většinou jen v sezonu. Tropické mi vadí ještě víc.

Mám ráda (teda miluji!) čokoládu a říkám všem – ne, nevzdám se ji!

Mám ráda pepsi, coca-colu nepiju!

Mám ráda zvířata. Jako malá jsem věřila, že budu mít svoji vlastní malou pojízdnou zoo. No, vyrostla jsem z toho. Naštěstí.

Mám ráda odběry krve a vlastně veškeré očkování. Ráda chodím na akupunkturu 🙂 Už jako malá jsem chodila do fronty 2x, když bylo ve školce očkování. Není to tak dlouho, co jsem ležela v nemocnici – klasické odběry za mnou, ale dál se nic nedělo, žádný píchanec navíc? Měla jsem z toho vážně špatný pocit a tak jsem si „vyřvala“ alespoň nějaké vitamíny nebo co to bylo 🙂 Prostě píchanec je potřeba.

Mám ráda filmové fotky. Jsem přesvědčená o tom, že dokáží zachytit atmosféru a mají své kouzlo. Ne jak mistrovství ve photoshopu (které je teď všude kolem).

Mám ráda filmy – i když je pravda, že poslední dobou nemám (spíš si neudělám) tolik času a tak sledování trochu pokulhává. Ale já to zase doženu a napíšu tipy co musíte vidět!

Mám ráda auta – i přesto, že nemám řidičák a vím, že jsou to jen kousky plechu/plastu, které vás šťastnější neudělají. Alespoň ne na dlouho. Moc ráda se dívám na pořady o autech a jako malá jsem měla místo panenek slušnou sbírku aut a angličáků. Bohužel mi nic nezůstalo…

Mám ráda systém – tím myslím, že věci mají svá místa a tam prostě patří. Dřív jsem byla velký puntičkář na pořádek, ale soužití se třemi chlapci mi dalo školu. Později manželství a kocour Alex k tomu. Takže už tolik nešílím, když se doma vše neblýská, netřpytí a není na svém místě a je třeba lžička ve dřezu. „Zvykla jsem si“. Ale stále mám ráda pořádek 🙂

Mám ráda svůj blog, své čtenářky a také instagram. Ale stále si uvědomuji, že tohle vše není úplně realita…Život, ten skutečný, se odehrává právě tady a teď a ne na stránkách internetu. Nezapomínejte na to. Je krásné mít své vitruální kamarádky, své vzory, ale ještě krásnější je být sám sebou.

Ze všeho nejvíc miluji svůj život. Zřejmě není dokonalý a nepodobá se tomu vysněnému (přece jen jsem chtěla být princeznou). Ale jsem šťastná a vím, že tak je to správně.

Hezký den, Sobi

P.S. Děkuji za každý váš komentář! Jo a nezapomeňte na srdíčka 🙂