Sobi

Ahoj všichni!

Ani nevím, jak jsem se k tomu dostala, ale jeden den jsem přišla domů hodně unavená, tak jsem si napustila vanu plnou Lush pěny a začala snít 🙂 A nějak jsem si vzpomněla na své první lásky…

Jak jsem byla šíleně zamilovaná do blonďáka Michala. Už v první třídě a vydrželo mi to celý rok a dokonce do půlky druhé třídy. Ale líbil se mi i jeho nejlepší kamarád Dušan, byl takový pěkný, snědý…nakonec mi dali oba v družině pusu a najednou bylo po lásce…vážně!

Tehdy jsem si řekla, že kluci jsou zlí a už nikdy nebudu žádného milovat. A že bych mu měla dát znovu pusu? To teda ani náhodu! To raději umřu. No, vydrželo mi to asi jen chvíli, protože co si tak pamatuji, za celé své útlé mládí jsem byla neustále do někoho zamilovaná. Ale jako vážně. Když to nebyl Honza, spolužák nejlepší kamarádky – toho jsem obdivovala snad tři roky, tak to byl Pavel nebo jeho kamarád Tomáš.

A Tomáš byl také bratr mojí nejlepší kamarádky. Ani nevím, jestli to byla láska, ale vím, že on mě miloval. Dokonce mi napsal krásný dopis z vojny. Nedávno jsem si ho četla.

Nejvíc se v mém životě „vystřídali“ Petrové. Je sice pravda, že jak rychle přišli, tak i odešli, ale…

…Petr byl moje první a opravdová láska. Bylo mi necelých 17, a když jsem se poprvé podívala do jeho zelených očích byla jsem ztracená. Ze zamilovanosti se stala láska a já jsem si ji užívala plnými doušky. Možná až moc. Každou chybu, zklamání, všechno jsem hodně prožívala. Ale na druhou stranu to bylo fajn. Protože později, když už jsem měla alespoň nějaký rozum, uměla jsem si s city poradit. Naše láska skončila po dvou letech a každý jsme šli svou cestou. Já jsem si vybrala tu šťastnější a delší cestu životem, on bohužel tu kratší. Nikdy jsem neměla odvahu jít se podívat na jeho hrob.

Další lásky už jsem tolik neprožívala. Možná poučená zklamáním, nevím. Ale měla jsem pocit, že si život musím užívat. Takže když jsem měla chodit do školy, šla jsem se raději bavit. Když jsem se měla učit, šla jsem raději za klukama 🙂 Ano, je to tak. Nikdy jsem nebyla „hodná“ holka, ale asi to tak mělo být. Bavilo mě pořád někde lítat, poznávat nové lidi. Byla jsem šťastná.

Potom jsem poznala Lukáše. Byl do mě šíleně zamilovaný a já jsem najednou měla pocit, že jsem výjimečná. Holky, nebyla. I přesto, že náš vztah trval čtyři roky, nakonec se ukázalo, že všechno bylo špatně. Nejhorší jsou lži a výčitky.

Ale život jde vždy dál, tak jsem to zase vzala po svém a bavila jsem se. Užívala jsem si život plnými doušky…Ale občas jsem se zasnila a vzpomněla jsem si, jak jsem si kdysi vysnila, že by bylo určitě moc fajn najít krásné „zelené“ šaty a jednoho dne si říct to slavné „ano“. Nikdy jsem se nebránila a netvrdila jsem, že svatba není pro mě. Jen jsem ji chtěla podle sebe, malou a tichou. Takže bylo asi jasné, že jsem znovu chtěla někoho, do koho se zamiluji…A najednou jsem potkala Raďu. Ale nemyslete si, že to bylo vše hned tak jasné. To ani náhodou. Nejen, že se mi vlastně ani pořádně nelíbil, ale jemu se líbila moje kamarádka 🙂 Ovšem život nám vždy přichystá nějaké to překvapení, a to se stalo i u nás. Nakonec jsem neodolala jeho pohledu, i když zelené oči nemá, a už nebylo cesty zpět. Holky, co vám budu vykládat 🙂

No a tady mé lásky končí 🙂 Začala má životní cesta, kdy jsem poznala, jaké je to opravdu milovat, ale také to, kdy si vás někdo váží. Kdy najdete člověka, který je pro vás jediný a nemáte potřebu hledat někoho jiného. Svatební šaty jsem sice neměla podle svého snu, ale celý den byl přesně takový jaký jsem ho chtěla mít.

Někdy je mi smutno, že už jsem nebyla děsně dlouho zamilovaná 🙂 protože to bylo takové super a dobrodružné. Ale potom se zasním, vzpomenu si na své „lásky“ a hned vím, že jsem si vybrala tu správnou cestu životem.

Nejhezčím darem v životě je láska a porozumění. Úcta jeden ke druhému. Nesmíme na to zapomínat.

Mějte hezký den!

Sobi