Ahoj všichni!

A je to tady, poslední týden v roce! Jak hrozivé, ale zároveň krásné. Vánoce klepou na dveře a tak je čas si zavzpomínat, jaké byly Vánoce očima malé Sobi.

Vánoce jsem měla vždy ráda. Jako každá malá holčička jsem se moc těšila, až uvidím stromeček a rozbalím si dárečky. Dobře si pamatuji, že jsme měli doma vždy Borovici, která byla ozdobená obřími skleněnými ozdobami. Prostě velké vánoční koule a hodně barevné. Nějak mi uniklo, jestli byly i jiné ozdůbky, ale vím, že nesměla chybět kokina z kolekce. Samozřejmě jsem je chodila ujídat, i když jsem nesměla. Ale to bych nebyla já, abych neměla svoje „vychytávky“ – takže jsem prázdné obaly dávala na druhou stranu stromečku, na to se samozřejmě brzy přišlo, a tak jsem to vymyslela tak, že jsem místo čokoládek dávala skleněnky nebo kamínky. Hlavně si poradit. Ovšem na to se taky časem přišlo a tak jsme na stromečku začali mít kolekce plněné a to už mi nechutnalo.

Ahoj všichni!

Já tak miluji Vánoce, ale nesnáším ten stres a bláznění co je každý rok 🙁 Bohužel to dohnalo i mou osobu a tak mám pocit, že den má najednou nějak málo hodin. Uvědomila jsem si, že je vlastně pořád tma a že mám nějak málo energie, tak bych chtěla jen spát a spát…už se těším až si dám Štědrovečerní večeři, sednu si ke stromečku, rozbalím dárky – i když vím co mě čeká (o to víc se samozřejmě těším) a budu jen relaxovat.

Ahoj všichni!

Tak dnes zase něco o Sobi? Třeba to, co jsem si jako malá moc přála a čím jsem chtěla být?

Určitě nikoho nepřekvapím, když napíšu, že nejlepší hra byla na školu. Neměla jsem moc kamarádek, měla jsem spíš pár kamarádů – kluků. Opačné pohlaví je záruka většího průseru, než si hrát s holkama a třeba ještě k tomu s panenkou! No a tak jsem prostě doma v pokoji vždy posadila všechny možné plyšáky a jedinou panenku Žanetu – vždy měla skoro samé pětky a to proto, že jsem ji nenáviděla. Dostala jsem ji na Vánoce od bábiny místo auta, které jsem tak moc chtěla. Ano, babička to myslela dobře, přece jen by si měla holčička hrát raději s panenkama…Ale já jsem ji nechtěla a nebavilo mě to! Tak to měla, chuděrka malá, spočítané :)…Jo a zpět k učení – a prostě jsem jim vymýšlela různé úkoly a příklady. Časem mě tohle omrzelo, tak jsem přešla k hraní na poštu. Sbírala jsem různá razítka, lístečky, papírky (chodily jsem s kamarádkou na smeťák a hledaly různé papírové pásky) a krabice… A to mi vydrželo dlouho, hodně dlouho. Ještě dnes, když jdu na poštu poslat balík, chtěla bych si sednout za přepážku a dávat velká razítka na obálky a balíky. Nevím proč, ale i přesto, že tahle práce je asi dost otravná (dle výrazů slečen a paní za přepážkou), pořád bych si tam šla klidně sednout. Ale předpokládám, že takhle bych si na všechna ta malovátka nevydělala.