Sobi

Ahoj všichni!

A je to tady, poslední týden v roce! Jak hrozivé, ale zároveň krásné. Vánoce klepou na dveře a tak je čas si zavzpomínat, jaké byly Vánoce očima malé Sobi.

Vánoce jsem měla vždy ráda. Jako každá malá holčička jsem se moc těšila, až uvidím stromeček a rozbalím si dárečky. Dobře si pamatuji, že jsme měli doma vždy Borovici, která byla ozdobená obřími skleněnými ozdobami. Prostě velké vánoční koule a hodně barevné. Nějak mi uniklo, jestli byly i jiné ozdůbky, ale vím, že nesměla chybět kokina z kolekce. Samozřejmě jsem je chodila ujídat, i když jsem nesměla. Ale to bych nebyla já, abych neměla svoje „vychytávky“ – takže jsem prázdné obaly dávala na druhou stranu stromečku, na to se samozřejmě brzy přišlo, a tak jsem to vymyslela tak, že jsem místo čokoládek dávala skleněnky nebo kamínky. Hlavně si poradit. Ovšem na to se taky časem přišlo a tak jsme na stromečku začali mít kolekce plněné a to už mi nechutnalo.

Jak dlouho jsem věřila na Ježíška, a jestli vůbec, to opravdu nevím. Měla jsem starší sestru, skoro o 10 let, a tak je vám jasné, že mi vždy vše a velice ráda vykecala. Možná je to škoda, ale třeba tomu tak ani není, já si to prostě nepamatuji. Ale velice dobře si pamatuji, jak jsem chodila po celém bytě a hledala skrýše, kde by se mohly ukrývat vánoční dárky. Ne vždy jsem byla úspěšná.

Pamatuji si, že Štědrý den jsme trávili u babičky z otcovy strany. Neměla jsem ji moc ráda, nerada jsem tam jezdila a navíc měla umělý stromeček, který měl vždy ty nedobré ozdoby z kolekce. Na večeři byl kapr, který mi nechutnal a salát, který jsem nechtěla jíst, protože v něm byla cibule. Ale nesmím být zlá, vždy mi usmažila koblihy a měla to nejlepší cukroví pod Sluncem. A hlavně čokoládové rumové Francky či jak tomu říkala. Jeden rok mi z nich bylo opravdu špatně 🙂 Rozkrajovali jsme jablíčka, dělali jsme lodičky z ořechových skořápek. Jako malou mě to moc bavilo.

Na Boží hod jsme jezdili ke druhé babičce, k té oblíbené. Měli jste to také tak, že byla ta dobrá a ta špatná babi? Na oběd jsem měla vždy kotletu a bramborovou kaši a dostala jsem hromadu dárků. Babička neměla stromek, ale měla úžasnou velkou vázu, která byla vyřezaná z kmene stromu a v ní větvičky a krásné ozdoby. Vždy jsem se moc těšila.

Za ty dva dny jsem nasbírala hromadu dárků a byla jsem spokojená. Tyhle pocity mám stále v sobě, je krásné na to vzpomínat.

Doma jsme si dávali dárky až na Štěpána. Jídlo jsme měli různé. Dost často to byly výslužky od obou babiček, jak jinak…Já ale vzpomínám na chuť cukroví a na tu pohodu a štěstí, které jsem jako malá zažívala.

Jako malí se těšíte, že vám Ježíšek přinese hromadu dárků, kreslíte obrázky, později píšete dopisy, hledáte po bytě, kde co může být – zda dostanete ty kostky, co jste chtěli nebo najdete něco jiného. Čas uteče rychlostí blesku a najednou jste to vy, kdo shání dárky pro druhé, a chcete dostat dopis pro Ježíška, abyste měli inspiraci a udělali radost druhým.

Vánoce jsem měla vždy moc ráda a teď, když už jsem konečně dospělá, si je užívám zase, ale úplně jinak. Ráda vybírám a kupuji dárky, balím je (mám ale velký problém s výběrem balicího papíru) a potom čekám, zda udělají radost. Samozřejmě je i ráda dostávám. I když s manželem to máme tak, že si kupujeme častěji přes rok a Vánoce máme spíš tak symbolicky. Nesmí chybět ponožky a pyžamo! Ale také stromeček, bramborový salát a ryba – Raďa nechce kapra, máme vždy lososa. Na Boží hod řízky, protože to má narozeniny a to musí být. Cukroví nepeču, chutná mi od druhých 🙂 Tradice už žádné nedodržuji, stačí mi voňavý stromeček a hlavně pohoda a klid!

Letos se těším hodně, ostatně jako vždy. Až si dám večeři, rozbalíme dárky, Alex bude trhat papíry na kusy. Konečně si pořádně odpočinu, protože poslední měsíc byl hodně hektický.

Celý rok byl ale krásný a „úspěšný“. Poznala jsem hodně báječných lidí a zažila hodně krásných dní. Moc všem děkuji za přízeň, podporu, podněty, komentáře, jak už tady na blogu, tak na instagramu. Všem přeji krásné Vánoce, ať pod stromečkem najdete to, co jste si přáli. Ať se máte rádi a ta láska, ať je upřímná.

Hezký den, Sobi.