Sobi

Ahoj všichni!

Článek o Sobi – tedy o mé osobě – měl úspěch, tak jsem se rozhodla pokračovat a vytvořit něco jako takový mini seriál. Ale nebojte, nebude se jednat o žádné Cesty domů a nebo nekonečný seriál Ulice, bude to jen malé nahlédnutí do mého soukromí. Jaká jsem, jaká jsem byla jako malá, co jsem si přála a jaká bych nechtěla být.

Na večírku blogerky roku jsem poznala sympatickou a stále usměvavou Miu a padly jsem si do oka a staly se z nám kamarádky a teď si prostě píšeme. Ale proč zmiňuji právě ji. Není to dlouho co jsme si psaly, co jsme jako malé chtěly za zvíře – vlastně ani nevím jak na to došlo…no a já jsem se u toho tak zasmála (takže doufám, že nám Mia někdy sdělí co chtěla mít doma ve vaně 🙂 ) Tahle krásná holčina je ke všemu ještě neuvěřitelně vtipná. To se jen tak nevidí. No a tak jsem ji vyzradila, že já jsem vždycky chtěla mít koně, prosím pěkně, na balkóně. Vůbec netuším, jak jsem si to celé představovala, ale prostě bylo to tak. Koně jsem milovala a jiné řešení nebylo, než že se prostě koupí kůň a bude bydlet tam. Můj dětský sen mi nikdo nesplnil. To víte, že jsem plakala. Naštěstí jsem z toho vyrostla a teď mám na balkóně raději květiny. A taky jsem vyrostla z toho, že jsem si chtěla vzít Karla Gotta – protože měl peníze a koupil by mi rovnou celou Chuchli!

No, ale koněm to samozřejmě nekončí. Když jsem časem pochopila, že kůň tedy nebude, dostala jsem geniální nápad, že bychom mohli mít malou pojízdnou zoo. Co myslíte? Taky to neprošlo. To jsem smutnila o něco míň, protože mi bylo vysvětleno, že to stojí moc penež. Asi jsem to tehdy pochopila, co já vím.

A tak jsem se přes tyhle bláznivé nápady – to jsem ještě jako celkem pidi nosila domů plnou krabici šněků a když se přes noc rozlezli po celém balkóně (tehdy jsme měli balkón, který byl přes tři pokoje) a po oknech, mamka myslela, že ji odvezou. Nechapala jsem proč. No a tak jsem se dostala k tomu, že jsem teda ukecala na křečka. Je tady někdo, kdo jako malý neměl křečka? A můj první křeček se jmenoval Matti –  pokud někdo ví, tak jsem mu dala jméno po jednom z nejúspěšnějších skokanů na lyžích Matti Nykanenovi. No a křečík dostál svému jménu a z akvária nám zdrhal skoro každou noc. Jednou jsme ho hledali tři dny. Měla jsem ho skoro 4 roky. Potom byl Paleček – ten děsně kousal a byl svině, vážně a poslední byl Frenkie.

Období křečků skončilo a začalo období psů…no a teď mám asi období koček. Ale milí moji, toho koně na balkóně bych klidně brala!

Napište mi, jaké jste měli zvíře jako malé a nebo jaké jste chtěli.

Hezký den, Sobi