Ahoj všichni!

Tak dnes zase něco o Sobi? Třeba to, co jsem si jako malá moc přála a čím jsem chtěla být?

Určitě nikoho nepřekvapím, když napíšu, že nejlepší hra byla na školu. Neměla jsem moc kamarádek, měla jsem spíš pár kamarádů – kluků. Opačné pohlaví je záruka většího průseru, než si hrát s holkama a třeba ještě k tomu s panenkou! No a tak jsem prostě doma v pokoji vždy posadila všechny možné plyšáky a jedinou panenku Žanetu – vždy měla skoro samé pětky a to proto, že jsem ji nenáviděla. Dostala jsem ji na Vánoce od bábiny místo auta, které jsem tak moc chtěla. Ano, babička to myslela dobře, přece jen by si měla holčička hrát raději s panenkama…Ale já jsem ji nechtěla a nebavilo mě to! Tak to měla, chuděrka malá, spočítané :)…Jo a zpět k učení – a prostě jsem jim vymýšlela různé úkoly a příklady. Časem mě tohle omrzelo, tak jsem přešla k hraní na poštu. Sbírala jsem různá razítka, lístečky, papírky (chodily jsem s kamarádkou na smeťák a hledaly různé papírové pásky) a krabice… A to mi vydrželo dlouho, hodně dlouho. Ještě dnes, když jdu na poštu poslat balík, chtěla bych si sednout za přepážku a dávat velká razítka na obálky a balíky. Nevím proč, ale i přesto, že tahle práce je asi dost otravná (dle výrazů slečen a paní za přepážkou), pořád bych si tam šla klidně sednout. Ale předpokládám, že takhle bych si na všechna ta malovátka nevydělala.