Ahoj všichni!
Ano, už nejsem malá holka, i když se tak občas chovám 🙂 Už si dávno nehraji s panenkami – ne, že bych si s panenkami někdy hrála, vlastně jsem je nenáviděla (alespoň do sedmé třídy) a nechodím s kamarády na písek. Už se netěším na to, jak dojdu ze školy, švihnu aktovku do kouta, nestačím se převléct a utíkám provádět nějakou lumpárnu…tohle vše je nenávratně pryč.
Ale už ani nejsem dospívající slečna, i když mám tendenci se tak občas chovat. Internet už pro mě není cizí slovo. Slovo, které nejen, že nikdo nepoužíval, ale ani ho neznal. A mobil? Ten jsem znala jen z amerických filmů a bylo mi úplně fuk, zda ho někdy budu mít. Psaly jsme si s kámoškami vzkazy a prostě, když jsme se na něčem domluvily, tak to platilo. Přišla jsi pozdě? Tvoje chyba. Nikdo na tebe nebude čekat věčnost. Hlavu jsme měly plnou kluků, diskoték a bylo nám jedno, zda má někdo lepší tenisky nebo kabelku. Vážně nám to bylo fu(c)k! A pokud o nás za zády nějaká drbna něco vykládala, byl to její problém. A pokud to přehnala, pykala ona, ne my! Neseděly jsme nad počítačem a netrápily se tím, co si o nás zase vymyslí a kde všude nás pomluví. Proč taky!
Proč je to teď jinak? Proč i dospělé ženy řeší něco, co jsme jako holky neviděly nebo nám to bylo ukradené? Opravdu je tohle vše jen díky internetu?
Trápíme se tím, co si o nás myslí nějaká slečna z opačného konce republiky a přemýšlíme nad tím, co špatného si zase vymyslela. Je pro nás těžké smířit se s tím, že tohle nelze ovlivnit a i kdybychom se na hlavu stavěly, neuděláme nic. A těžko se vypravíme přes půlku republiky, abychom to dotyčné / o které vlastně nic reálného nevíme / vytmavily. A pomohlo by to?
Zkusme se trochu zamyslet nad tím, zda není zbytečné vynakládat tolik životní energie na něco, co není podstatné. Domluvíte jednomu člověku, najde se další.
Bohužel, většina z nás žije ponořená ve virtuálním světě a zapomínáme žít skutečné životy. Trápíme se nad něčím, co není podstatné. Proč tomu tak je?
Opravdu je životně důležité, abychom na internetu vypadaly nejlepší?!
Upřímně, sama jsem se „trápila“ a přemýšlela jsem, co dělám špatně, že moje sledovanost stále stagnuje. Pravděpodobně je to tím, že se nesnažím jít s davem a nejsem stále pozitivně naladěná. Když budu smutná – poznáte to, když budu naštvaná – poznáte to, když se chci smát – víte to. Skutečný život, ne ten, který chcete vidět! Možná je to také tím, že nejsem dostatečně dravá – ne, opravdu nebudu dělat maximum a neobětuji všechen svůj drahocenný čas, abych si nasbírala „úspěch“.
Chci být hlavně šťastná, v hloubi duše stále dítě a chci mít radost, že vám můžu předat kousek sebe. Nechci se honit za virtuálním úspěchem, vymýšlet projekty (slovo článek už zřejmě není dostatečně moderní) a žít život podle představ druhých (a jak bych měla). Nechci, aby vše bylo dokonalé a zapadalo do dnešního virtuálního světa. Jsem svá, jsem Sobi. A proto se někdy trápím. Zbytečně! Stejně jako vy! Ale stačí si uvědomit a nebo vzpomenout na to, jak to bylo fajn, když jsme byli malí a neřešili nepodstatné věci. Vážně je to úplně jedno, co si o vás myslí slečna na instagramu nebo vaše bývalá kamarádka a zda vás sleduje 5tis nebo 100tis lidí. Důležité je, abychom to brali jako zábavu a prostředek ke komunikaci – bohužel, písemná hodně pokulhává.
A ano, díky instagramu jsem získala (nejen závislost), ale také ztratila – na ztráty jsem zvyklá a výhry vítám s otevřenou náručí 🙂
Hezký den, Sobi.
Zdroj obrázku: agentura Idea.cz
Červen 5, 2015
Amen! Naprosto souhlasim! Ve vsem! Pri te posledni instagramove prestrelce jsem si tak rekla, proc to ty holky tak resi? Dotycnou nikdy nevidely (vetsinou), v podstate se neznaji, neni zbytecny s tim ztracet cas? Nelibi se mi, nesleduju ji. Ma blby kecy, blokuju ji. Neni cas ztracet cas s blbostma!
Červen 5, 2015
Eli, máš pravdu. A je dost blbé, když začnou utočit na jiné…
Červen 5, 2015
Moc krásný úvod, hezky jsem si zavzpomínala a jsem ráda, že jsem ještě stihla dětství o tom, že jsme se s holkami domluvily a psaly vzkazy, mrskaly aktovku do kouta a rychle převlíkaly tepláky na ven.:-) A nejen dětství i střední u mě byla taková a jsem ráda, že jsem se ještě vyhnula boomu sociálních sítí a jejich diktátu.
A ten zbytek? Netřeba se trápit, pro mě jsou důležití lidé, které osobně znám, kteří znají mě, reálný úspěch ve škole a práci a ne virtuální. Bezva, že nejsem sama. Buď dál jaká jsi!:-)
Červen 5, 2015
Dneska mi jdeš akorát do noty, páč jsem se včera na IG zcela zbytečně vytočila.
Červen 5, 2015
A já zase nic nevím 🙂
Červen 5, 2015
Super napísané, máme rovnaké spomienky na nádherne a pritom nenákladné detstvo. Dnes keď pozorujem moje netere, prve čo urobia keď sa nezabudnú podraviť je že sa hodia na gauč s telefonom v ruke najlepšie by bolo keby niekde po blízku bola zásuvka na baterku lebo musia všetkým porozprávať, čo zažili po ceste k nám -cháp 10 minút autom po dialnici, musia prejst instagram či je niečo nové atd. Keď s nimi spomínam na moje detstvo neveriacky krutia hlavu že liezť po stromoch? Pešo do mesta na zmrzku? Len tak isť stanovať bez elektriky, netu, telefonu a šminiek? Vraj to ako scifi.;-);-) Ale ja som za to scifi vďačná, viem ako chutí život, zažila som tu tzv. pestrosť, ktorú dnešne deti pardon mládež nezažijú. Čo je škoda! A virtuálny svet moc nežijem, respektíve čo potrebujem ohľadom kozmetiky mám par žienok, ktoré rada sledujem, napriklad teba a spolok okolo ;-). Prajem krasny den.
Červen 5, 2015
No co dodat…asi jen amen. A diky, ze ses takova jaka ses. A ze Te mam:)
Červen 6, 2015
Hezky napsáno, také jsem četla jednu IG diskuzi a nechápala jsem, jak někdo může věnovat takovou spoustu energie prakticky neznámým lidem. Hlavou mi problesklo, že na tenhle virtuální svět se upínají svým způsobem opuštění a zoufalí lidé, kteří nemají vybudované přátelské vztahy a vazby v reálném světě, jejich škoda. Navštěvuji IG a sociální sítě pro inspiraci, přečíst si zkušenosti jiných, třeba se i zasmát u vtipných článků nebo komentářů, proč se zde ještě vztekat a hádat..
Červen 6, 2015
Sabi, moc mě mrzí, že prožíváš zklamání. Netrap se tím, buď taková jaká jsi, protože i když tě neznám osobně, tak cítím, že jsi skvělá holka.
Už jsme to spolu řešily, nejdůležitější je rodina, ta je vždycky na prvním místě, a ta tě vždycky podrží.
A i když člověk v tom virtuálním světě najde skvělé lidičky, jsou tam i takoví, kteří si jeho pozornost nezaslouží. A těma je zbytečné se zabývat.
Hlavu vzhůru zlato :*
Červen 7, 2015
Mas naprostou pravdu,ale takova je dnesni doba,deti uz neznaji to detsvi bez mobilu a pocitacu, uz nelezou po stromech a nehrajou na cetniky a zlodeje, uz resi vic znacky,snapchat …. Doba se zmenila a zada si to a deti nevi o co vse prichazi.
A o tom, co se deje mezi dospelymi, na to uz snad ani nemam slov…
Červen 7, 2015
Díky za tyhle slova 🙂 Napjatá atmosféra poslední dobou mě hrozně mrzí, mě se nic hrozného neděje, ale je mi líto že se pak slečny a dámy, které si to vůbec nezaslouží trápí kvůli pizdě (jinak to říct nejde) která se prostě rozhodla otravovat ostatním život