Sobi

Ahoj všichni!

Hodně jsem přemýšlela, zda mám opravdu něco napsat, ale je vás hodně zvědavých…tak píšu. Ale upozorňuji, že je to čistě jen můj pohled na finálový večer a celou tuhle akci.

Stále si nejsem jistá, jestli jsem se těšila na večer jako takový, ale nakonec jsem do Prahy jela moc ráda. Těšila jsem se na to, že poznám nové holky a třeba nějakou tu celebritu. No, asi jsem jiná a nebo divná, ale celý večer mě hodně zklamal.

Nemám ráda pohledy jakože“ já jsem někdo, tak se teď na mě všichni dívejte“…a nebo vystupování lidí. „že já jsem krásná, já jsem fashion a jako, já jsem tady hvězda, pořádně se na mě podívejte, ale nečekejte, že JÁ se budu dívat na vás..“ Jako vážně. Třeba přeháním, nevím, ale já jsem to tak cítila…ale, je mi to vlastně fuk. Vždycky si řeknu, že žijeme každý za sebe, tak proč se trápit tím, že je někdo v mých očích třeba povrchní…?

Nemůžu říct, že bych si večer neužila, celkem se mi tam líbilo. Holky – Ajá, Mia, Hanka, Peťa byly moc fajn. Krásné, milé, příjemné a jejich doprovod taktéž. Ale vyhlášení výsledků a celá organizace večera hodně, vážně hodně pokulhávala. Už samotný vstup na večírek, kde vás „přivítala“ šatna a nikdo vás nenasměroval kam máte vlastně jít. Netuším, jak mají podobné večery fungovat, ani jsem si to předem nepředstavovala, ale měla jsem pocit, že takhle ne! Postávání na chodbě u stolečků se sektem a čekání, že snad někdo zavelí a půjde se na to! Fotograf, který všem napálil blesk do tváří a jako třeba slovo o tom, že se můžete tam a tam jít vyfotit, nějaká organizace? Vždyť jsem určitě nebyla jediná, kdo tam byl poprvé! Štvalo mě to. Naštěstí nás hned odchytla úžasná a krásná Mia – moc ti děkuji za tvoji společnost – a tak trochu jsem se dala do klidu (asi ho nepronásledoval ten šílený fotograf s bleskem!)

Zpět k vyhlášení vítězů. Ozvučení sálu bylo šílené (opravdu i hluchý by měl problém) a vadilo mi, že při hlášení cen bylo uvedeno, že třeba tuhle cenu získává i blogerka na druhém místě…ale nějaká zmínka o tom, kdo to je? Vždyť ani nikdo neřekl, že je nějaká slečna na té chodbě (a asi tam chudera mrzne), která má u sebe složku s výsledky. Špatné, špatné… A zase ten zběsilý fotograf s šíleným bleskem. Ach jo.

Nevím co jsem čekala, vlastně nic…ano, tohle ne! Nelíbilo se mi to. Hlavně to skupinkování u stolečků na afterparty a takový trošku nezájem. To jsem měla za každým chodit a říkat: „Ahoj, já jsem Sobi, chceš se se mnou kamarádit?“ (Lituji, že jsem si tu Slivovici zapomněla v auté, bylo by to zřejmě lehčí. Alespoň pro mě!) Jestli tohle čte nějaká zúčastněná blogerka – tak bych ráda radu, jak jste to dělaly loňský ročník, když jste se, holky, neznaly? Já to asi neumím. Ale i tak jsme nakonec odcházely až skoro poslední.

Nejvíc mě naštvalo, že jsem na chvíli odešla od svého bidýlka a jak se vracím, tak už z dálky vidím, jak mi číšník odnáší moji Pepsi. Volám: „halooo, pane, to je moje pití!“ a on se na mě jen tak usmál a jakože s výrazem – to nepij! a prostě šel dál. A sáákra, asi tak.

Nemůžu ale uvádět jen negativa, i když v mých očích jich byla hromada. Líbil se mi hotel jako takový, krásné místo. No a samozřejmě sladký Ben Cristovao – vážně je sladký a to už dávno nejsem pubi. Přišel mi nejvíc v pohodě, dokonce i zpíval a vážně mu to šlo! A to se chudák musel jen fotit a fotit a fotit a stejně byl pořád úplně v klidu.

No a to bych nebyla já, abych si netrhla trapas. Říkám mu: „17tého na Flédě…“ a on hned, ani jsem nestihla doříct větu: „super to bylo, že?“ a já jen tak…“aha, já myslela, že je to teď v listopadu, tak nic“ 🙂

Hlava mi to pořád nebere. Já moc děkuji všem, pro mě je to velký úspěch. Dostala jsem se do finálové desítky! Vždyť můj blog funguje dva měsíce!! Z toho jsem nejvíc v šoku a za to všem děkuji. Za to, že se vám můj blog líbí, za vaši podporu. Jsem šťastná. Moc šťastná.

Jo, Mírovi se omlouvám za tu vodu 🙂

…nechávám tomu volný průběh. Pokud máte otázky, ptejte se, ráda odpovím. Neptejte se mě ale, jestli si myslím, zda mají takové akce smysl. Nevím…

No, tak mějte hezký den, Sobi